Sharing the Blame: Complicity, Conspiracy, and Collective Responsibility in Sport

SDÍLENÍ VINY: SPOLUVINA, SPOLČENÍ A KOLEKTIVNÍ ODPOVĚDNOST VE SPORTU

Sarah Teetzel

《Acta Universitatis Palackianae Olomucensis.Gymnica》 36卷2期 (2006/06) Pp. 85-93

摘要

Přestože je obtížné označit atletovu účast ve sportu za výhradně individuální nebo kolektivní akt, je snadné obhájit, že sport má jak veřejný, tak i soukromý rozměr. Podobně lze nahlížet na atlety soupeřící při sportovní události z redukcionistického hlediska, které je považuje za jednotlivce plnící své vlastní odlišné role, nebo z hlediska kolektivního, které je označuje za skupinu snažící se naplnit společný cíl. Zkoumání atletů, kteří byli přistiženi při použití látek zvyšujících výkon a postupů zakázaných Světovou antidopingovou agenturou, však ukazuje, že v oblasti sportovního dopingu nahrazuje často jasnější, jednodušší a vhodnější redukcionistické hledisko kolektivní pohled a vinu přičítá téměř výhradně danému atletovi.
Konečné rozhodnutí vpravit do svého těla zakázanou látku bezpochyby činí atlet, a ten je proto příčinně odpovědný za selhání při dopingové zkoušce. Tvrdím však, že příčinná odpovědnost není zásadní složkou společné odpovědnosti. Jen v těch nejvzácnějších případech dokáže atlet vyzkoumat, které látky budou nejúčinnější, sám látky zvyšující výkon vyrobit a použít je bez pomoci svých trenérů, instruktorů, poradců v oblasti sportovního lékařství, terapeutů či dalších podpůrných zaměstnanců. Z toho plyne, že důležité jsou vztahy mezi atletem, který zakázané látky použije, a lidmi, kteří je atletovi opatří. Tvrdím, že tito lidé společně vytvářejí kolektiv a nesou za doping společnou vinu. Z toho důvodu by se měli za tento čin společensky a morálně zodpovídat. Kromě těch nejskandálnějších případů dopingu, kdy atletův pozitivní výsledek zkoušky upoutá pozornost médií a kdy následný křik veřejnosti vyžaduje volat k odpovědnosti všechny zúčastněné, jsou profesionálové a pomocní zaměstnanci vyvíjející, vyrábějící, rozšiřující a umožňující použití zakázaných látek přehlíženi a vina je místo toho přičítána atletovi. Kolektiv nesdílí odpovědnost, ale namísto toho ji klade výhradně na atleta.
V tomto příspěvku tvrdím, že úmyslná účast členů atletova podpůrného personálu je činí ve věci spoluvinnými a tudíž i částečně odpovědnými za porušení dopingových pravidel. Na základě materiálů Christophera Kutze a Margarety Gilbertové o společných úmyslecha kolektivní odpovědnosti tvrdím, že úmyslná účast členů skupiny opravňuje k tomu, abychom činili odpovědnou celou skupinu. Plyne z toho, že doping je spíše kolektivním než individuálním činem a že antidopingoví úředníci by se měli více zaměřit na otázky spoluviny při dopingu.

關鍵字

kolektivní odpovědnost ； spoluvina ； spolčení ； odpovědnost ； vina ； doping

並列摘要

While it is difficult to classify an athlete's participation in sport as solely an individual or a collective act, it is easy to make the case that there are both public and private dimensions to sport. Similarly, one can view the athletes competing in a sporting event from the reductionist perspective that sees them as individuals performing their own distinct roles, or from the collective perspective, which identifies them as a group seeking a common goal. However, an examination of athletes caught using performance-enhancing drugs and procedures banned by the World Anti-Doping Agency shows that when it comes to doping in sport, the neater, simpler, and more convenient reductionist position often replaces the collective view and places the blame almost entirely on the individual athlete.
Unquestionably, the athlete makes the final decision to deposit a banned substance in his or her body and is therefore causally responsible for failing a doping detection test. But, I will argue, causal responsibility is not an essential component of complicitous responsibility. Only in the rarest of cases could an athlete research what drugs would be most effective, manufacture the performance-enhancing drugs, and make use of them without the assistance of his or her coaches, trainers, sports medicine advisors, therapists, or other support personnel. Hence, the relationships between the athlete who takes the banned substances and the people who make them available to the athlete are important. I argue that these people together form a collective and are complicitous to the act of doping, which should render them all socially and morally accountable for the act. Except in the most scandalous doping cases where an athlete’s positive test result grabs the media’s attention and the ensuing public outcry demands that all involved be held accountable, the professionals and ancillary workers who develop, produce, distribute, and condone the use of banned substances are overlooked in favour of blaming the athlete. The collective does not share the responsibility but instead places it entirely on the athlete.
In this paper, I argue that the participatory intentions of the athlete's support personnel make them complicit to the act and therefore partially accountable for the doping offence. Drawing on Christopher Kutz and Margaret Gilbert's accounts of shared intentions and collective responsibility, I argue that the group members' participatory intentions warrant holding the entire group responsible. The implication of this view is that doping is a collective act, rather than an individual one, and anti-doping officials should focus more on the complicitous nature of doping.

並列關鍵字

Collective responsibility ； complicity ； conspiracy ； responsibility ； blame ； doping